Gill oblouky embrya. primární ústa

žaberní oblouky, který byl zmíněn v předchozím článku, fylogeneticky jsou jen připomínkou vývoje žábry, které působí jako dýchacích cest v nižších živočichů (Amphioxus, larvální obojživelníci, ryby). Tyto oblouky jsou vytvořeny v faryngální (hlavy nebo hltanu) střev, tedy o budoucnosti cervikální oblasti. Vznikají z akumulace mezi faryngální střevní endodermu a ektoderm povrchové mezenchymální tkáně jako poluduzhkovyh zahušťovadla pásy luk hltanu střevo z obou stran, a také vstup do břišní stěny.

mezi nimi oblouky boule endoderm hltanu střevo k invaginaci vnějšího ectoderm, přičemž mezi oblouky na vnější (povrchové) straně a vnitřní (střevní), strana má drážky (drážek kapsy), ve kterém je ectoderm přímo, bez zprostředkování mesenchyme kontaktu se střevní endodermu. To znamená, že jednotlivé oblouky jsou odděleny membránami vytvořených ektoderm a endoderm nazývá membranae obturantes.

U zvířat, dýchání přes žábry, membrana mazem perforované mezi oblouky, přičemž v těchto místech, které mají žaberními štěrbinami, kterými proudí voda ze střeva do životního prostředí. Z vody do krve cirkulující v kapilárních cévních sítí do tkání žaberních oblouků (modifikovaný u těchto zvířat v dýchacích orgánů - žábry), kyslík vstupuje. Muž, membranae obturantes perforace dochází pouze v ojedinělých případech, a proto nedochází k tvorbě skutečného žaber štěrbiny.

Video: Pomoc na světě !!! Sonia Zakablutskoy

žaberní oblouky, vnitřní a vnější žaberní brázdy je člověk pouze přechodná formace. V průběhu dalšího vývoje se převede na množství důležitých orgánů, vyplývající z žáber oblouky kvůli endodermal obložení vnitřních žáber brázdy, a v menší míře - z ectoderm vnějších žáber brázdy. Vývoj těchto struktur, tzv v souladu s lupenů oblouku latinský název (arcus branchialis) žaberní bude podrobněji popsán níže.

Podíváte-li se na ventrální povrch hlavový konec embrya, dosahuje hodnoty cca 3,5 mm, je možné vidět, že podstatná část povrchu obsazena velkým výstupkem čelní oblasti - procesus frontalis. V rámci tohoto výstupku je celá dutina vznikající jako výsledek invaginace vnější ektodermu mezi oběma částmi půlený první žaberního oblouku (maxilární oblouk), to znamená, mezi kartami budoucí horní a dolní čelisti.

ektoderm, obložení na dno této dutiny, je zaměřen na slepém konci střeva a v jeho sousedství mozku, které tvoří spolu s ním již zmíněnou přepážku mezi jazýčky primární ústní dutiny a na konci hlavové části střeva tzv hltanu membrány. V průběhu doby, tato membrána je perforován tak, že probíhá komunikace s vnějším prostředím. Invaginace vnější ektoderm ve směru k dutině hlavy a střev se záložkou perevichnoy ústní dutiny.

primární ústa je omezena bočně dvěma dvojicemi přívěsků, ještě není připojena ventrálně a mediálně, které pronikají zde, přicházející od koncové hlavice bočních stěn embrya. Hovoříme o maxilární (processus maxillaris) a čelistní přídavky (processus mandibulares), ležící nad a pod ním. Oba páry těchto procesů jsou vytvořeny první přepážky (čelist) žaberního oblouku. Ke třetí a čtvrté žaberní oblouky v této fázi nedosahují ventrální stěnu hlavy embrya.

Hole primární ústní v této fázi vývoje (na konci prvního měsíce) má po obvodu pět pahorky, tzv procesy, a to horní nepárová čelní lalok (procesus frontalis), bočně otvor je omezen spárované maxilárních procesy (processus maxillares), a hranice rotovoto otvor spodní okraj mandibulární párové přívěsky (processus mandibulares), které rostou společně ve střední čáře v jednotném obloukovité mandibulární procesu pro vytvoření záložky na dolní čelisti.